Chceš být šťastný? Tak prostě buď! Jdi s úsměvem vstříc krásnějším zítřkům. Amen.

1. září 2013 v 17:32 | Pé
Je to jako vrátit se domů.
2 roky jsem tu nebyla, 2 roky? Šílená doba, když se nad tím tak zamyslím a popravdě byly to skvělý 2 roky, protože jsem od určitýho okamžiku změnila úplný náhled na život. Vážně. Ani nevím, jak to přišlo, ale prostě najednou jako lusknutím prstu se všechno změnilo. Možná za to mohlo "Tajemstí" (The Secret) - ano, určitě to znáte. Prostě je to všechno v hlavě. Teď už vím, že když si budu opakovat, že je všechno na hovno, tak to prostě na hovno bude a nikdo s tím nic nenadělá. Takže neustálé opakování věty "Jsem šťastná" zapříčinilo, že jsem se jednou ráno probudila a prostě jsem opravdu byla šťastná, poprvé opravdu šťastná a mohla jsem za to jen já sama - né nadarmo se říká "Každý svého štěstí strůjce". Já to štěstí cítila v každé buňce svého těla, úplně to mnou proudilo, takový úžasný pocit, to Vám povím.
Abych to zhrnula, z největšího pádu přišlo to největší štěstí. 2 roky plné smíchu, úžasných lidí, úžasných příležitostí, úžasných zážitků. Najednou to všechno začalo přicházet samo, padat mi to do klína a spousta lidí se mě ptala, jak to jen dělám, že se pořád tak křením, že jsem pořád tak šťastná. Já nevím, prostě jsem byla šťastná. Prostě jen tak i kdyby třeba jen proto, že jsem.


No, abych se dostala k tomu, proč jsem si najednou vzpomněla na blog, proč jsem se potřebovala vypsat, proč jsem najednou zase potřebovala uvolnit tu tíhu na duši pomocí písmenek, slov a vět. Není to zase tak složité, jak se mi to prvně zdálo. Nevím, jsem asi jen prostě divná.
Letos jsem odmaturovala a prostě znáte to, nejprve ten pocit, že je škola za mnou, že mám klid a dlouhé prázdniny přede mnou. Měla jsem jet do ciziny, do Irska, na rok a tak jsem vlastně ani neřešila nějakou školu dál. Jo, 2 přihlášky jsem si dala, ale jen tak prostě aby se neřeklo. No, pak to prostě nějak padlo a nejhorší je, že až teď koncem prázdnin, když už toho moc nezmůžu. Jak jsem měla prvně strach z toho, že odjedu, tak teď prostě nemůžu vystát myšlenku, že nikam nejedu. Víte, ono začít si to teď zařizovat přes agenturu by taky zabralo spoustu času a já si teda řekla, že prostě chci na tu vysokou, takže si letos podám přihlášku a půjdu tam, prostě jo. No a kde je tedy ten problém? Ani nevím. Mám práci, kde si mě cení a bez váhání se mnou podepsali smlouvu, takže dneškem už nejsem jen brigádník, ale zaměstnanec, takže jsem v podstatě za vodou a mám rok, co dělat. Ale opravdu mě ubíjí představa, že zítra nepůjdu do školy, jak bych normálně šla. Přece jenom člověk si zvykne, že když skončí prázdniny, tak se vrátí do školních lavic a zase se shledá se spolužáky. Vlastně mě asi děsí spíš to, že najednou budu prostě jen pracovat. To, že pracuji už tak 3 roky beru jinak, to bylo jen u školy, prostě brigáda, i když jsem tam byla dost často, ale teď mám pocit, jako by přišla zodpovědnost, jako bych najednou byla dospělá a né student. Ach bože, asi kroutíte hlavou, to jsou fakt problémy jako prase, ale ono to nejde popsat, cítím se divně.
Za druhé - po 2 letech plných užívání a úletů bez citů jsem poznala kluka, který se už jen úsměvem dokázal dostat za moji zeď, kterou mám postavenou a za kterou nikoho nepouštím. Děsím se citů, děsím se závislosti na druhém, děsím se toho, že se zase bude opakovat to, co se stalo před 2 lety, děsím se toho, že se zase položím, kolem sebe jen tmu a žádné světlo. Trvalo mi dlouho stát se tou šťastnou. No, takže poznala jsem kluka a ono z toho nic nebude, že, protože má přítelkyni a já si prostě nemůžu pomoct. Když mi jednou dal pusu na čelo, tak se mi málem podlomily kolena a znamenalo to pro mě víc než všichni ti ostatní kluci, než všechen sex a líbání. Já nevím, co mám dělat, zkoušela jsem si zase jen tak užívat, zkoušela, ale nemám z toho žádný pocity, vůbec nic, cítím se jako nezúčastněný divák. A není to o moc lepší, když jsem s ním a partou byla letos o prázdninách na 2 dovolených, který byly naprosto dokonalý až na jedinou chybu, že skončily.
Ale nešlo vlastně jen o něj, všichni ti lidi jsou prostě naprosto šáhlý, každej jinak, ale prostě naprosto šáhlý, jeden vedle druhýho a když se na ně člověk tak podívá, tak je prostě šťastný a hlavně s něma fakt můžu být naprosto sama sebou. Popravdě, spousta lidí moji osobnost jen tak nepochopí, jsem za ně ráda.
By the way, prázdniny to byly opravdu úžasný, jedny z nejlepších, zas abyste neřekli.
Jen abyste teda ještě věděli, jsem šťastná, ano jsem, jen momentálně takovým trošku jiným způsobem, protože jsem vyděšená z toho, co přijde, i když vím, že se toho moc nezmění, zítra ráno půjdu do práce jako každý jiný den předtím, prostě to mám v hlavě. Děsím se toho, ale taky vím, že za pár dní tenhle pocit opadne a bude to v pohodě, to jen dělá ten konec prázdnin. Opravdu věřím, že už brzo zase bude všechno tak jak má být. Já to vím. Cítím to v kostech, vážně.

(Upřímně ani nepočítám s tím, že si to někdo přečte, co můžete chtít po 2 letech, ale už teď je mi líp, líp se mi dýchá, život jde dál úplně stejně jako doposud, je čas si to uvědomit.)

Pé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruzovy praclik Ruzovy praclik | Web | 4. září 2013 v 21:05 | Reagovat

Ahoj :) pamatas si este na Ruzovy praclik? Nech uz veris ci neveris, som rada ze si sa vratila a napisala blog! Rada ta tu vidim po dvoch rokoch.

Tesi ma, ze si si ich uzila, ze si sa stala stastnou a konecne rozumela tomu aku hodnotu ma radost a smiech :) uplne som sa usmievala pri citani tvojho blogu, a potom som ho docitala.. Mrzi ma, ze iste veci v zivote ti nevysli :( ale s tym smevom to nevzdavaj! Tak ako si si tu stenu uz raz postavila, tak si ju aj zburala a spravis to, ked to opat pride, ta prava chvila a chlapec sa urcite objavi.. Budes ho mat rada, on teba a opat budete zit stastim. Irska mi je luto tiez :( ale mas robotu, si zamestnana a mas plan do dalsieho roka - skolu. Niektore veci nie vzdy idu podla nasich predstav, ale idu a niekam nas vzdy dostanu.. A teba dostali sem, spat k blogu :) tesi ma a to len tak dalej, rada budem citat co je s tebou :)

2 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 5. září 2013 v 17:54 | Reagovat

Máš pravdu, pozitivní myšlení je důležité...hned jde všechno líp od ruky, i když udržet si někdy dobrou náladu dá zabrat :) a k práci gratuluju.

3 Ružový praclík Ružový praclík | E-mail | Web | 5. září 2013 v 19:49 | Reagovat

Ja som tak nehorázne šťastná, že si tu a že si odpísala! :) Uplne brutalne, pretože ako si povedala, je smutné keď sa človek vráti na blogy a zistí, že sú opustené, poprípade zrušené. Je to ako keby i kusoček môjho ja odišiel, ale teraz, spolu s teou prišiel na spať..

čo sa týka mna, ja som mala tie dva roky dosť hekticke :D dá sa povedať, že ten jeden rok, som uplne nezvádla. Mala som pocit, že sa zbláznim, alebo že už som sa. Tak zle som sa strašne nikdy necítila, ale s pomcoou priateľou a rodiny som sa vysekala, našla si motiváciu, cieľ a podarilo sa mi ho dosiahnuť, takže teraz pracujem na tom, aby som sa nedostala tam kde som bola a snažím sa byť len a len šťastná :)

P.S. ak budeš mat chuť ma kontaktovať aj iným sposobom, moj mail je hore tiež zvedený, možeš mi kedykolvek napísať ako žiješ :)

4 zapplig zapplig | Web | 9. září 2013 v 0:03 | Reagovat

Vůbec nekoulím očima z toho, "jaké Ty máš starosti", protože zažívám uplně to samé a až se divím, že jsme vlastně dostaly nápad ve stejnou chvíli k tomu vrátit se na blog. :)
Začínáme žít trochu jinak - dospěle.. Už budeme jen starší a starší. Záleží na nás, jak si to užijeme. Hlavně nepropadat depresím. :)
Jsem šťastná, když jsou lidi (kolem mě?) šťastní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama