Březen 2010

I need and want to sleep. Really!

30. března 2010 v 21:21 | Borůvková slečna
Borůvková slečnaVlastně ani nevím, kdy v životě jsem se pořádně vyspala. Vždycky jsem měla problémy se spaním. Vždycky a je to hrozné. Kažej večer ležet 3 hodiny než usnu, pak se každý 2 hodiny budit a v 5 ráno vstávat. Jasně, na usínání se vážně neumím soustředit. Jsem až moc hyperaktivní a nikdy rozhodně ne v klidu, ale beru na to homeopatika na spaní a prášky na uklidněné a víte co? Teď asi po dvou měsící celkem pohodovýho spaní to už prostě nepůsobí a já opět nemůžu spát. Nutně potřebuju usnout, jako když do vody hodí a prospat celou noc, ale víte co? Já se budu budit pořád... A kdyby aspon každý 2 hodiny, někdy je to i horší. Mám ke všemu neuvěřitelně tenkej spánek, takže když usnu, tak stejně slyším každý zašramocení..
Zkusím ještě poslední věc. Každej večer, tak o půl osmé budu chodit běhat a jestli ani tohle nezabere a já nebudu moct spát, jdu k doktorovi nebo na akupunkturu, kamkoliv, hlavně když mě toho zbaví.. Já už vážně nemůžu dál..

I want to sleep. Immediately..
Borůvka

Upíří deníky - Souboj

28. března 2010 v 13:45 | Borůvková slečna
Ano, jsem už úchylná.. Další upíři..
Miluju tyhle stvoření a vždycky mě fascinovali.
Věřím v ně, někde tu jsou. Krvežíznivý a bez soucitu.
Krásní a přitom vražední.
Neodolatelní.

Smrtící milostný trojúhelník Elena: zlaté dítě, vůdčí typ, dívka, která může mít každého kluka, po kterém zatouží. Stefan: zamyšlený a tajemný, zdá se, že je jediný, kdo může odolat Eleně, ale ve skutečnosti bojuje, aby ji ochránil před hrůzami, které ho pronásledují z minulosti. Damon: sexy, nebezpečný a hnaný touhou pomstít se Stefanovi, bratrovi, který ho zradil. Odhodlaný získat Elenu, ochotný zabíjet aby ji ovládl.
"...Co je ještě nebezpečnější než být zamilovaná do upíra? Když mě milují upíři dva. Stefan nevzdává boj s žízní po krvi a Damon se snaží získat mé srdce. Musím zachránit nesmrtelného ctitele a tím ohrozím svou smrtelnost.. Jak dopadne tenhle souboj?"
Borůvková slečnaDruhá kniha Upířích deníků začíná ve stejnou chvíli, kdy končila kniha první. Elena tak stane tváří v tvář Damonovi, ke kterému jí vážou rozporuplné pocity, i když právě v tomto okamžiku jasně převládá nenávist. Ostatně se jí není co divit, protože správně tuší, že ve zmizení Stefana má prsty právě jeho mnohem mocnější a zkaženější bratr. Hned zpočátku se tak rozbíhá závod o Stefanův "neživot".
Elena zůstává alespoň zpočátku tím, kým byla v knize Probuzení - sebevědomou královnou střední školy. Její pozice se ale začíná povážlivě kymácet právě díky jejímu přátelství se Stefanem, a tak je konfrontována se zcela novou situací, kdy se z obletované a oblíbené studentky stává pomalu ale jistě černou ovcí školy, což vyvolává konflikty nejen mezi jejími vrstevníky, ale i u ní doma.
. . .
2. díl skončí dost napínavě, takže je vám jasné, že toužím po tom číst už třetí, ale vážně nevím, kdy se dostanu k tomu abych si ho koupila.
Tento díl mi připadal o něco lepší než předchozí. Ale i tak oboum dílům patří plus!
Prostě upíří svět - miluju^^

Ale ano, pořád jsem slušná holka.. xD

27. března 2010 v 13:57 | Borůvková slečna
Borůvková slečna
Páni. Včera jsem zažila zase jeden z těch nejlepších tréninků. A myslím, že s touhle skupinou jich ještě bude aspon milion. To je prostě úžasné. Do 5ti minut jsem byla zpocená a tak neuvěřitelně nabitá energii. 2 hodiny utekly jako nic. Prostě jsem se neuvěřitelně bavila. Přišla tam jakási holka, která tancuje fakt dokonale, zajímalo by mě za koho tancuje, ale prostě dělaly jsme s ní sestavu, kterou pak přidáme k dalším aby jsme měly s čím jet na soutěž a s čím vystupovat. Nejprve to vypadalo hodně složitě, ale až jsme se to naučily, tak to působilo skvěle, protože to vypadalo, že to všichni tancují  zároven a ... no co vám budu vykládat. Vždyť víte, že miluju tanec.. <3
Po hopu jsme šla trošku hřešit. No. S kámoškou jsem byla domluvená, že až splaší trávu, tak zahulíme. Já to prostě chtěla zkusit. Včera se naskytla příležitost a tak jsme šly. Páni. Nevím, jak popsat ten pocit, bylo to zvláštní, ale tak dobře mi to otupilo mysl a já se cítila šťastná. Opravdu šťastná, ta divná věc co mě tíží najednou neexistovala. Nemusím vám ani vykládat o kecech, co jsme spolu vedly. Napadaly mě takový nesmysly, no xD Vážně, za zkušenost to stojí, ale ze začátku mi bylo trochu zle xD Nehodlám se stát vyhulencem, to v žádném případě, ale vyzkoušet alespon jednou v životě se má všechno, protože žijeme jen jednou a taky nikdy nevyvázneme živí xD
Pak jsem šla k té mojí J. No, co vám mám napsat. Vždycky jsem s ní ráda a to dokonce, i když včera usla. Chuděrka byla z celýho týdne moc unavená, a tak jsem ji nechala spat a šla jsem domů. Ona je prostě moje světlo v temnotě. Bez ní si život vážně nedovedu představit.
A co dál. Nic. Na mém životě moc zajímavých věcí, ale... Když jsem šla domů od J., začínalo kapat a já si uvědomila, že jsem se dočkala  toho svého deště. Uaaa... zůstala jsem tedy chvíly venku a nechala na sebe dopadat ty osvěžující kapky, které jsem si tolik přála.. Prostě úžasné završení parádního dne..^^

Fireflies

25. března 2010 v 20:39 | Borůvková slečna


Taky máte někdy takovou chuť prostě se zvednout, zabouchnout dveře od domu a prostě vypadnout ? Jen tak se projít, něco podniknout, cokoliv, ale hlavně už se ani minutu nedívat do zdi ? Já ano. Nevím, čím to bylo, asi tím, že už jsem s nemocí 3. den doma a začínám mít z těch stěn kolem sebe klaustrofobii. Nesnáším, když dlouho nepřijdu mezi lidi. Tak jsem si stoupla aspon na bálkon. Vítr příjemně foukal a já jen tak koukala kolem sebe. Připadala jsem si volná. Volná a zároven zahlcená vzpomínkama, jejíž příval nešel zastavit. Přemýšlela jsem nad tím, jak bych spoustu věcí teď možná udělala jinak. Pak jsem si vzpomněla na déšť a bouřku a přála jsem si aby začalo pršet. Vážně. Omlouvám se těm, co by mě za tohle prohlášení možná chtěli zaškrtit, ale já prostě miluju déšť. Ovzduší by potřebovalo pročistit. Miluju letní deště, ale jeden by se hodil už teď. Taky milujete tu vůni vzduchu po dešti? Já neskutečně moc. Je mi dusno, něco mě asi trápí a tíží a já to potřebuju deštěm ze sebe smýt a nadýchat se něčeho nového. Potřebuju schladit. Vždyť kapky deště na kůži jsou tak příjemné. Osvěžující.

P.S. Kdo si to celé přečetl, tomu se klaním, protože jsou to sra*ce. Poslechněte si písničku a vzpomeňte si na déšť a jeho svěžest..^^

Upíří deníky - Probuzení

24. března 2010 v 14:30 | Borůvková slečna
Ano, jsem už úchylná.. Další upíři..
Miluju tyhle stvoření a vždycky mě fascinovali.
Věřím v ně, někde tu jsou. Krvežíznivý a bez soucitu.
Krásní a přitom vražední.
Neodolatelní.
Borůvková slečna
Elena Gilbertová se vrací po prázdninách strávených ve Francii domů, do malého města Fell's Church, a aniž ví proč usadí se jí v mysli pocit strachu a ohrožení. Něco má možná na svědomí tragická smrt jejích rodičů, se kterou se stále ještě nedokázala vyrovnat a dalším varovným znamením je přítomnost zlověstného, temného havrana, který jí pozoruje z větví jednoho ze stromů lemujících ulici, kde bydlí. Jeho takřka lidsky zkoumavý pohled jí rozechvěje až do konečku prstů. A překvapením ten den ještě není rozhodně konec.
Elena Gilbertová je totiž prototypem všech královen krásy amerických středních škol. Je krásná, blond a s dokonalou postavou, zkrátka ten typ dívky, po které touží každý kluk a jíž by se chtěla stát skoro každá dívka. Elena si je všech těchto věcí vědoma a proto je víc než nemile překvapená, když si jí nový kluk na škole nejenže nevšímá, ale dokonce se jí začne vyhýbat, což je pro ní jasnou výzvou k jeho získání. Svojí snahou však dává do pohybu lavinu neočekávaných a tajemných událostí.
Tyto knihy vyšly poprvé už v roce 1991. Zíráte? Dívíte se? Taky jsem se divila, ale aspon je jasné, že to není okopírované od twilight ságy.
Příběh se mi moc líbil, i když podobnost ze seriálem je tak malá, že kdyby jména a název nebyl stejný, málokoho by napadlo to spojovat. Každopádně je to čtivé, napínavé a i když jste prvně viděli seriál, pořád to budete hltat, protože ani tak nebude tušit, co přijde potom..
Jak seriál, tak knížku jsem doslova hltala. Můžu jedině doporučit.~

Označená

23. března 2010 v 14:30 | Borůvková slečna
Opět nový pohled do světa upírů..
Internát pro upíry?
Ano.
Škola noci 1..
Děj se odehrává v současných Spojených státech, kde dítkům hrozí, že jim přestanou chutnat hamburgery s colou, a zatouží po požití rudého moku s železitou příchutí. Nákaza se šíří formou jakéhosi lékaři neprobádaného viru a projevuje se pouze u mladistvých. Želbůh, lék neexistuje. Nezdá se však, že by nakaženým jejich upírství vadilo. Ba naopak. Dospělí upíři jsou nápadní svou fyzickou krásou a zejména svět umělců se jimi jen hemží.
Upíří mládě od zbytku šedého světa na první pohled odlišuje tetování, kterým jej bezbolestně obdařila bohyně Nyx. Toto tetování se časem vybarvuje a rozšiřuje různě po těle… Označený nešťastník je následně externován ve zvláštním internátě zvaném Škola noci, který od světa dělí tlustá, nikoliv však nezdolatelná zed'. Zde se vzdělává spolu s podobnými individui v sportovních disciplínách jako je šerm nebo jezdectví a dále studuje humanitní obory jako je literatura či divadlo.
Borůvková slečnaHlavní hrdinka Zoey Redbirdová to však nemá vůbec lehké: její potetované čelo ji činí na první pohled výjimečnou a vyčnívající vysoko nad ostatní. Znaky, kterými ji označila bohyně Nyx, jsou totiž vybarvené, zatímco ostatní mláďata mají jen základní kresbu a na doplnění si budou muset počkat po proměně, až z nich budou dospělí upíři (Nepřipomíná vám to něco?). To ale samo sebou nese problémy - Zoey, která si nepřeje než zapadnout, si hned první den udělá nepřítele - nesnesitelnou blondýnu, kterou všude doprovází ještě o něco nesnesitelnější svita.
Zoey je však výjimečná i v dalších věcech, je vlastně úplně nejnadanějších ze všech upírů a upírek, a když si zrovna neví rady (dost často), tak všudypřítomná dea ex machina Nyx zasáhne.
P.S. tento "obsah", "recenzi" jsem si stáhla z netu, ale knížku jsem četla a můžu doporučit. Moc pěkné.. xP

Život. Tanec. Hudba. Čas a další učínkující v tomto článku.. xD

20. března 2010 v 20:36 | Borůvková slečna
Život se skrývá ve všem. V každém nádechu, v každé kapce vody, v každém stéblu trávy. V každém pohybu, v hudbě, ve slovech, v každém úsměvu i každičké slze. Žít je uvědomovat si, že je to dobré i to špatné. Žít je prožívat každičký z tisíců okamžiků a cítit miliony pocitů. Žít se má jako by každý den byl ten poslední...
Borůvková slečna
Čas neuvěřitelně utíká a už je další týden zase za námi. Nemůžu říct, že byl nejhorší, ale ani nebyl nejlepší. Učení se na nás valilo a na E1 zase padala kupa sra*ek. xD Doslova. (Nebo možná až tak doslova ne xD) Jsem ráda, že je tenhle týden za mnou. Jsem vyčerpaná, obzvláště po včerejšku. Nejprve tělák, kdy jsme nejdřív skákali přes švihadlo a to aji ze sedu (Nekecám) a pak posilka. Když jsem přijela ze školy, tak jsem se asi tak na půl hodky stavila doma a šla vybírat s kámoškou šaty na svatbu. Pak jsem valila do hopu, kde jsme jako záskok za naši trenérku měli "brejkaře". Je vám snad jasné, že jsme dělali breakdance, takže mě chytala křeč do ruky, ale jako jediná jsem chvíli vydržela v jakési pozici. Pak jsem valila na další trénink, protože jsem od včerejška začala tancovat s jednou místní skupinou, ke které jsem vždycky chtěla patřit a oni to mně a holkám nabídly, takže tak. Páni to byl úžasnej trénink. Fakt super. Je to úplně něco jinýho než když se tam s váma ve skupině učí sestavu ještě mladší. Takhle jsme aspon jeli rychle a tak jsem se celkem hafo zapotila a měla jsem se úžasně. Tanec ve mně probouzí sílu a pomáhá mi se odreagovat. Miluju, když je nahlas puštěná hudba a já vnímám jen ji a pohyby. Nic jiného neexistuje. Tanec je tak osvobozující. Uaah. xP
No tak dále. Po tréninku jsem valila na vivu koupit 2 sálaty s sebou a pak i s něma za moji nemocnou Jufinkou. Přišlo další odreagování, protože ona je prostě nejlepší^^
Nakonec jsem se kolem jedenácté vydala na maják. Lucinka mi od tama šla naproti a tak jsem se dozvěděla, že tam je zátah. Naštěstí jsem nic nepila a tak jsem v klidu šla tam. Policajtů tam bylo docela hafo, ale jak odjeli, začal se maják zase plnit. Na druhou stranu to tam včera stálo za prd. Asi jsem byla utahaná nebo co, ale prostě mě to tam včera nebavilo. Takže se stalo, že už jsem byla v jednu ráno doma. Zázrak. Jojo, to jo. No každopádně jsem se aspon vyspala a dneska celej den víceméně relaxovala. Mám nataženej snad každej sval, ale i tak jsem tancovala, protože mám v sobě nevyužitou energii. Cítím se krásně. Sice už je zítra neděle, ale týden ve škole určitě zase rychle uteče, protože školní hodiny moc nevnímám. Myšlenkama jsem jinde, někdy i celým tělem a učivo mi uniká, ale tak co, nechci si kazit náladu xD
Pac a pusu.
Borůvka~

Osud míchá karty, hrajeme však my!

16. března 2010 v 16:25 | Borůvková slečna
Usmívám se, myslím optimisticky, starosti házím za hlavu a věci se daly do pohybu..
Pořád někde lítám, nemám chvíli čas, nestíhám, ale mám se úžasně..
Všechno je jiné - lepší~
Jak začít ? 14 dní jsem tu nebyla. Nelituju toho, vlastně jsem konečně dokázala pořádně žít svůj život. Konečně jsem si uvědomila, že stresovat se, brečet do polštáře a stěžovat si na krutej život nic nevyřeší. Člověk si prostě musí užívat, protože každý žijeme jen jednou. To opravdu chcete prosmutnit půlku života a pak zjistit, že jste o ty nejlepší chvíle přišli ? Já rozhodně ne. A proto teď není chvilky, co bych se nudila. Já nevím, když jsem začala myslet jinak, pozitivně, tak je všechno lepší, pořád mám co dělat, pořád se směju a mám tolik zážitků. Až teď pořádně vidím, o co všechno jsme přišla během půl roku, co jsem si zvykala na novou školu. Připadne mi, jako by uběhl jeden den, protože si pořádně nic nepamatuju. Akorát učení, únavu, špatnou náladu, tmu a sníh, hnusný počasí, ... Prostě jsem jen tak přežívala, utápěla se ve starostech a "spala". Až teď jsem se probudila a vidím to, co jsem přehlížela. Až teď žiju. xP
. . .
V poslední době jsem často na majáku. (místí klub - diskotéka) xD Mám to tam ráda. Hudba, tanec, přátelé, smích, noční život..
Teď v pátek jsem byla opět. Nejprve jsem plánovala, že už tak ve 12 půjdu domů, protože jsem musela v 5 ráno vstávat kvůli taneční soutěži. Nakonec jsem odešla ve 2 ráno a v 5 ráno vstávala. Nevadí. Nebyla jsem jediná, kdo si v noci užíval a pomale nespal. Vystoupení jsme zvládli. Byla to naše první soutěž - jsme teď nově taková skupina. (Jinak tancuju 3 roky) Ani jsem nepočítala s tím, že bysme postoupili, jsou tam jasně lepší, protože tam přijeli i ze slovenska, z třebíče, z tišnova apod. Konkurence byla vysoká, ale já si to i tak užila. Příště to třeba vyjde xP Byli jsme tam celej den a asi tak v 19 hodin jsme jeli dom, protože jsme ještě v 21 hodin vystupovali na modré věži. Sklidili jsme potlesk a já konečně v deset vysmahla domů, dospat víkend. xD
Mám se fajn, co vy? Dlouho jsem tu nebyla a nevím jestli se tu budu ukazovat nějak extra často, ale pořád zde budu. Blog nezruším. Mám to tu ráda, mám ráda vás♥ Tohle je můj druhý domov, ale teď konečně umím žít opravdový život x))

Ten nahoře mi to snad dělá schválně a ještě se popadá za břicho, jak jsem legrační.

2. března 2010 v 22:04 | Borůvková slečna

Dnešní den byl fajn.
Pondělí bylo fajn.
Ten tam nahoře se směje mé zmatenosti a dělá si ze mně ještě větší srandu.
Paráda^^
Včera jsem byla s holkama na vivě (místní internetová kavárna, miluju to tam.) Dlouho jsem je neviděla. Pokecaly jsme, zasmály jsme se a měly jsme se krásně. Pak jsem šla za tou mojí J. a nakonec ulehnout vyčerpaná domů..
Tak. Dneska jsem se měla taky fajn. Vzniklo to vlastně strašně rychle. Napsala jsem na fejs, že dneska nemám s kým jít ven a že je krásně. Okamžitě mi napsala L. A tak jsme začaly vymýšlet komu všemu napíšem a vážně jsme psaly spoustě lidí, ale jako nevím, co ze všema dneska bylo, ale nikdo neměl čas. Tak jsme se nachystaly a během půl hoďky jely do Světlé za Š. a V. Bylo to fajn a aspon jsem neseděla doma, což mě dovádí k depresím. xD Miluju takovýhle akce na rychlo. Tyhle prázdniny jsou super. Zdá se, že pořád mám co dělat, doufám, že takovýhle budou i letní prázniny, ne-li lepší xP
Nakonec jsem se předchvílou dostala k čištění klecí. Mám totiž 5 osmáků, činčilu a morče. No zase jsem se u toho tak zapotila a nasrala xD Když už jsem to konečně měla, tak mi rupnul ten pytel plnej špinavých pilin. Říkám no paráda. Všechno se to vysypalo na koberec. Pak jsem to nějak s pomocí bráchy dala do dalšího a pak ještě do jednoho pytle a začalo to rupat znova. Nechci nic říkat, ale ten nahoře si ze mě dělá vážně srandu. Nejenže mě pořád chce přejet auto ( věřte nebo ne, v pátek opět zase málem, ale když on jeden kluk ze školy měl krásně ostříhaný vlasy a já se za ním dívala a šup málem jsem byla pod autem, kdyby na mě Š. nezavolala : "Peťaaane!") Vím, že ze mě má vyloženě srandu, ale já se směju s ním, vážně je moje zmatenost a nešikovnost k smíchu. To byste někdy museli vidět xD
Zatím ještě pořád všechny nesnáze beru z humorem. Nebojte.
Pořád se směju a mám se krásně.
Pořád svítí sluníčko s rozdává energii.
Tož bratři držme sa.
Vaše Borůvka♥