Prosinec 2009

Vážně neuvěřitelné.

15. prosince 2009 v 18:42 | Borůvková slečna
Nejprve začnu včerejškem. Včerejší celý den jsem strávila ve Vídni. Na škola jela, tak jsem si řekla proč taky nejet. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká. Doslova jsem trpěla. Za prvné - nic jsem si nekoupila. Všechno bylo pěkné jen na dívání, ale koupit to někomu, to by vážně nebylo nejlepší. Za druhé - takovou zimu jsem v životě nezažila. Ještě teď se klepu! Brrrrr! x/ Nejlepší je, že jsem se ulila ze školy, a že jsem si koupila trdelník na který jsem se těšila už od domu.
. . .
Dnes jsem musela opět do školy. Ale stala se jedna vážně neuvěřtelná věc. Ačkoliv je to velice nepravděpodobné, umístila jsem se na 3. místě olympiády z češtiny. Věříte tomu? Já ne! Pár důvodů, proč je to tak nepravděpodobné: 1. Čeština mi nikdy moc nešla, maximálně slohovky. 2. Byli tam i žáci z vyšších ročníků. 3. Nikdy jsem se neumístila. 4. šla jsem tam jenom proto, abych nemusela na biologii. 5. Myslela jsem, že Šárka (kámoška a spolužačka) se umístí výš než já, protože tomu tak vždycky je. Zdá se mi, že je na všechno připravená, vážně na všechno. Všechno ví, všechno zná. Páni. Nemůžu tomu uvěřit. P.S. Gratulace přijímám později xD Ne, vtip!
. . .

Dneska jsem ho viděla. Byl tam, vážně tam byl. Zase tak neodolatelně bílý. Zase tak k "nakousnutí". Vážně k němu pořád ještě všechno cítím. Opravdu. A ten jeho úsměv. Zdá se mi, že v poslední době se pořád směje, to nikdy nedělal xD. Mám podezření, že má nabarvenou hlavu. Nejspíš jo, měl to nějaké tmavší, s trochou melíru? Viděla jsem ho z mírné dálky. xD A vážení a milí, měl růžové tričko. Vážně. Ale jak mu slušelo. Mmmmm! Hodně! Byl naprosto k sežrání. Ta růžová tak hezky ladila s jeho bílou kůží, až mě bolely oči.
Dost o rozplývání se. Vás to stejně nezajímá.
Toť vše. Snad vám stačí mírné zhrnutí, nemám moc čas. Pádím. Pa, vy moji cukroušci <3

Čas.

12. prosince 2009 v 21:22 | Borůvková slečna

Zase neskutečně utíká.
Zase mám pocit, že mi uniká mezi prsty.
Zase nic nestíhám a zase s tím nemůžu nic udělat.
STOP!

Všechno mizí někde v dálce. Chtěla bych říct stop, abych mohla na chvíli popadnout dech a podívat se co jsem nechala za sebou.
Připadne mi jako včera, co jsem se loučila s eliťákama (bývalou třídou) a co jsem po prázdninách nastoupila na střední. Dřív bylo všechno téměř bezstarostné a bláznivější (tím krásnějším způsobem). Teď je všechno vzhůru nohama. Připadá mi, jako bych některé dny a týdny prostě přeskakovala a vůbec nesledovala dění kolem. Není přece možné, že už jsou vánoce. Že už je skoro pololetí a že ztrácím spoustu věcí, na kterých mi tolik záleží. Odnáší je vlna daleko do minulosti a ono s tím nejspíš nejde nic dělat. Sebevíc se snažím, tím je to horší. Jsem zklamaná. Smutná. Sama. Vyčerpaná. Tak strašně moc už toužím po prázdninách. Tak neskutečně moc. Každým dnem je touha silnější a každým dnem jsem blíž. Odpočinek mi udělá jedině dobře. Třeba strávím krásně vánoce, prázdniny, silvestra i nový rok. Třeba si uvědomím co je teď pro mě opravdu důležité a čeho se musím držet. Třeba zjistím, co opravdu můžu zachránit, a co bude lepší nechat odplout..

Jsem moc ráda, že vás mám. <3
Pac a pusu.
Vaše Borůvková slečna.

Nepoučitelná.

11. prosince 2009 v 14:07 | Borůvková slečna
Chtěla ho zase vidět, i když si myslela, že to přešlo.
Chtěla kolem něj projít, pohlednout mu do očí a vidět v nich odpověď..

Po 19ti dnech jsem ho opět viděla. Šel do školy stejně jako já. Opět, jako každé ráno, jsem ho na přeplněném nádraží pohledem vyhledala. Ale něco se změnilo. Už na mě nepůsobilo jeho kouzlo. Už jsem necítila motýlky v břiše, ani podlamující se kolena. Namísto těchto pocitů přišly divné nepopsatelné pocity. Nevím, co jsem cítila. Nedokážu to popsat. Bylo to zvláštní.. Přistihnu se tolikrát, že na něj myslím a přesto jsem už necítila tak silné pocity když jsem ho viděla.
Ted, další 2 dny jsem ho opět neviděla. Neobjevil se a zůstala zde ve vzduchu jen otázka, jak bude všechno dál. Jsem do něj pořád beznadějně zamilovaná? Toužím ho vidět a zjistit, jestli pořád cítím to samé, nebo to prostě odeznělo. Možná mi ta dlouhá doba pomohla se od něj odpoutat, možná ne. Radši bych byla, kdyby moje láska k němu odletěla prostě pryč. Nechci prožívat pořád dokola nešťastné zamilování se, chci potkat někoho s kým budu opravdu šťastná.. Možná chci moc, možná je tohle štěstí určeno jiným, ale já budu pořád doufat, že někdo takový tu pro mě je a čeká stejně jako já.. x)
P.S. musím sem konečně dopsat ty knížky, které jsem v poslední době přečetla a o které se chci s vámi podělit.

Ordinary day.

9. prosince 2009 v 17:15 | Borůvková slečna
Prostě vám sem musím dát tuhle písničku. A tím i tuhle zpěvačku. Má úžasný písničky a já si ji zamilovala. <3
Pak se ozvu, mějte se famfárově. x))
Vanessa Carlton - Ordinary day.

P.S. Videoklip je taky úžasnej! Posuďte sami x)

New moon.

5. prosince 2009 v 16:30 | Borůvková slečna
Tak. Minulou sobotu jsem jela do Brna na Nový měsíc. Jak se mi líbil film? Moc. Protože tenhle díl mám prostě z těch čtyř nejradši. Je něčím jedinečný. <3
Když jsem ho četla poprvé, můj pláč byl tak zoufalý a cítila jsem, jako bych to sama zažila. Jako by se to stalo mně. Jako bych já byla Bellou. Přesto jsem se potom do tohohle dílu zbláznila, možná proto, že není přeslazený a šťastný jako ty ostatní díly, protože život není naplněn štěstím. Možná proto, že je tam Jacob, kterého mám tolik ráda. Tak jak si ho Stephenie Meyerová vymyslela, tak jak ho poslala, stvořila kluka, po kterém toužím. Jasně, jasně. Ted si můžete myslet, že jsem totálně ujetá na twilight ságu, ale pravdou je, že mám jiný knížky i třeba radši. Přesto mě tyhle knížky zasáhly a já si zamilovala postavy, kterým dala spisovatelka život.
Kdo film vyděl, posoudí sám, kdo četl knížky, zřejmě ví o čem mluvím, tyhle knížky málo koho nechají chladným, ale každý máme jiný názor. x))
. . .
Dlouho jsem nenapsala. A moc se toho za tu dobu nestalo. V nedělu jsem onemocněla a do ted jsem tak nějak nemocná. V pondělí jsem měla přes 40 horečky, v úterý už mín, ale vlastně jsem vůbec nejedla až ve středu jsem něco málo snědla, a do ted nemám moc chut na jídlo. Když už mám fakt hlad, tak si něco dám, ale jen málo, protože mi je pak špatně. Nevím proč, já takovej jedlík xD No přesto to bylo celkem pohoda, protože jsem nemusela do školy. Jak zvláštní je, že na základce, když jsem byla nemocná, jsem chtěl co nejdřív do školy, doma jsem se nudila, a těšila jsem se za přátelama. Ale ted, i když se těším na přátele, tak tam radši vůbec nechci, protože začít zase s každodenním vstáváním a nekončícím učením se mi fakt nechce xD. Nevím kdy tam půjdu, protože mám děsnou rýmu a kašel. Možná mi to sedlo ted i na průdušky, takže zřejmě doma ještě chvilku pobudu. Však mě to nevadí xD
. . .
Dneska jsem jen tak brouzdala po netu a objevila jsem takový nadaný slečny, co si říkají 5angels, jsou zřejmě docela známý a nazpívaly nějaký písničky. Na youtube na ně i tancují a je to moc pěkný x))


P.S. Vážně sranda je, že když jsem byla na stmívání v kině (byla to sobota) tak už do neděle jsem byla nemocná a s horečkama. To bylo naposled, co jsem byla nemocná. A ted jsem šla na nový měsíc (v sobotu) a v nedělu už jsem byla nemocná xD.
Miluju vás <3