Listopad 2009

Minulost. Přítomnost. Budoucnost. aneb vzpomínky a co bude dál..

24. listopadu 2009 v 17:01 | Borůvková slečna
Vzpomínky. Každý máme krásné i ty méně krásné nebo smutné vzpomínky. Něco bysme nejraději vrátili, na něco nejraději zapomněli.

Čas plyne a já nestíhám, nezvládám, mám strach a rozhodně nejsem šťastná. Kam se poděly ty bezstarostné časy plné smíchu a neskutečných konin. V poslední době už na tohle můžu jenom vzpomínat. Drží se mě neskutečná smůla a to doslova, myslím, že to být horší už nemůžu, ale v mém případě je možné, že ještě ano. Dlouho jsem nenapsala. Neměla jsem náladu. Prostě se mi nechtělo.
Včera jsme s J. vzpomínaly na základní školu. Na všechno co jsme tam zažily, jak nám to chybí a jak je všechno teď na nic. Jak bylo na základce? Nádherně. Nemusela jsem se učit, učitele jsem poslouchala tak z poloviny, chodily jsme si do školy v teplákách s knížkama a většinu hodin strávily čtením pod lavicí. Lepily si plakáty na okno, pověsily si odpadkový koš k lavici. Smály se na celou školu, křičely, poslouchaly hudbu z repráku, která šla slyšet o patro níž až učitelky nadskakovaly. Házely jsme vlaštovky až obrovská letadla z okna, chodily ke klukům na záchody, lakovaly si nehty, tancovaly, hlučely. Po přečtení Eragona a dalších knížek jsme si na ruku udělaly tu značku a běhaly po škole s výkřikama typu : "Adurna" (voda), "Brisingr" (oheň), "Drajl" (červi), "kevajstr" (větev)apod. Když nám odpadlo vaření a zůstaly nám věci na pomazánku jako sýr (tvrdej i mazací), niva, česnek, pomazánkový máslo, krabí tyčinky atd. Tak jsme to prostě snědly o přestávce, i ty stroužky česneku, jen jsme si k tomu přikoupily rohlíky. (no pak asi 2 měsíce zůstaly zbytky za oknem). Vypojovali jsme automaty, hádali se a prskali na sebe se štronzou (jedna učitelka). Jednou jsme dokonce do školy přišli jenom v pyžamech, prostě jen tak.. Ty bezstarostné roky utekly. Bejvávalo..
Tam jsme měla u sebe J. Vídaly jsme se každý den a podnikaly tyhle neskutečný koniny. Na co jsme tehdy myslely, když jsme si každá vybraly jinou střední školu. Nechápeme.
Tak jak jsem řekla, všechno se rozplynulo jako sen, zmizelo. Já už mám jen oči pro pláč. Ale ne, že by se posrala třeba jedna věc, ne ono musí všechno. Jak bude všechno dál? Chtěla bych to vědět.
Když jsem se vrátila z Krásenska, tak druhej den jsem se pohádala s našima. Mamka se se mnou celkem bavila, ale tatka řekl, že už se mnou skončil. Nebavil se se mnou až do čtvrtka, kdy jsem objížděli veterináře, protože se mi něco stalo s morčetem. Umřelo a já probrečela celej čtvrtek, pátek, sobotu a nedělu. I teď je mi do breku, ale už je mi líp. Takovej mazel celé rodiny to byl. Daysinka <3 Chybí mi. Moc.
Fakt. Jako by toho nebylo málo. Na to, že bych se mohla šťastně zamilovat už ani nepomýšlím, protože to se fakt nestane, to že bych se měla fajn můžu taky zahodit, protože J. mám daleko, a vídám ji jen jednou v týdnu. Mám smůlu. Pech. Říkejte si tomu jak chcete, je to tak.
Mám blog. Mám vás. Mám J. Super třídu, super přátele, co mě drží, ale stejně je toho na mě moc..
<3

Tož bratři držme sa xD

13. listopadu 2009 v 22:28 | Borůvková slečna
Bylo to krásné, bylo to dokonalé.
Bylo to jako ve snu, ale byla to realita.
<3

Přesně tak. Měla jsem se úžasně. Kde? Kdy? Proč? S kým?
S E1, tou dokonalou třídu, kterou mám tolik ráda. Už si to bez nich nemůžu představit. Už ted po dvou měsících vím, že budeme dobrej kolektiv a víc než to.
Teď 5 dní spolu, v Krásensku na takovým školním výletě, kde jsme se ještě více poznali, zažili úžasné chvíle, a dovezli si hlášek plnou p*del. Zamilovala jsem si tuhle novou třídy, každá osůbka je nepostradatelnou součástí skládačky.. Díky nim jsem happy a nálada mi doufám vydrží, už se těším, až je v pondělí zasejc uvidím xP
Co pěkného bych vám tak pověděla? Zážitků mám plnou hlavu, nezatěžuje mě (kupodivu), že jsem ted asi týden neviděla JEHO, a že ho ještě nejmín sobotu a nedělu neuvidím. Dneska mi to nějak nevadí. Ehm. Zajímavé.? Zvláštní.? V mém případě ano, ale co už, je to fajn, že nemám teďkom plnou hlavu jenom JEHO, někdy bych se z toho zcvokla..
. . .
Později možná přidám fotky, uvidím, jelikož na každé vypadám jako trotl, tak to pořádně ještě zvlážím. xD
Mějte se, smějte se.
Pohoda jahoda.
Smích léčí.
Dobrou náladu na vás posílám.
<3

Kiss me.

5. listopadu 2009 v 18:04 | Borůvková slečna

Úžasná písnička. Mohla bych ji poslouchat pořád dokola. Krásně se u ní přemýšlí a vyvolává ve mě různé pocity. Radost, smutek, zamilovanost, bláznivé myšlenky,..

Mám smůlu, štěstí, nebo je to osud? Čím dál víc ho potkávám. Čím dál víc se ocitám v jeho blízkosti a to se o to ani nesnažím. Chci zapomenout, chci od něj být co nejdál, ale nějak nemám štěstí. Možná je to dobře, možná ne. Jako všechno, má to pro a proti. Chci ho vidět, chci se na něj dívat pořád, chci mu být na blízku, ale zároveň nic z toho radši nechci, chci na něj přestat myslet... Já vlastně nevím co chci, a co je správně.. Jen vím, že ho miluju.. <3

Návrat. Zase.

3. listopadu 2009 v 18:52 | Borůvková slečna
Ona je tak zlá, zase tady tak dlouho nebyla, takhle se na vás vyprdla. Na její obhajobu, měla toho hodně, nestíhala a chvílema neměla náladu, ale je tady a má vás moc ráda. Chyběli jste jí! <3

Takže abych to zhrnula. Pořád jsem zamilovaná, pořád nešťastně. Pořád ho každý den mýjím, jsem mu blízko a přesto je tak daleko a nedosažitelně. Pořád mám výkyvy nálad. Jednou šťastná s "výtlemem na tváři" za 5 minut se slzami v očích. Jsem nepoučitelná, a připadne mi, že si čím dál víc (v poslední době) žiju svým světem, že je mi kolem tak nějak všechno jedno. Pořád se zajímám jak se kdo má, co se mu stalo, co dělal a podobně, to ano, ale nějak se na to snažím nemyslet, protože mi všichni připadají tak šťastní, až mě to bolí, ale zároveň jsem ráda, že aspon někdo nezažívá to co já..

Včera jsem myslela, že umřu. Ze školy jsem přijela před pátou a pak jsem se asi 4 hodiny učila, a kdybych tak nějak neusla, tak bych se učila dál. Nemyslete si že jsem šprtka, ale tuhle látku jen tak nechápu. Je to teorie o počítačích, připadne mi to úplně k ničemu ale tak co, musela jsem se naučit 11 stránek plných naprostých nesmyslů. Nechtějte ani vědět. Ještě ke všemu jsem se musela učit do EKonomiky (nesnáším ten předmět, je té látky fakt hodně) a do SVZ (společensko vědný základ) No lol. Každopádně jsem neumřela, a dneska mám spíše odpočinkový den, akorát na francouzštinu bych se měla podívat, máme tam nějaký slovíčka xD.

Pokud vyjde čas, tak ještě dneska zaskočím na mé oblíbené stránky, uvidím. Šak vy víte, že vás mám ráda <3

Vaše Borůvková slečna..