Říjen 2009

Přátelství

18. října 2009 v 18:02 | Borůvková slečna
Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která je v tomto světě velmi vzácná.

Včera jsem po dvou týdnech byla zase s J. Bylo to tak krásné a dokonalé. Aspon, že tentokrát se s ní uvidím už v pátek, to zvládnu x).
I když jsme říkaly, že už se nebudeme dívat na horory, tak jako každej týden co se vidíme, jsme zašly do půjčovny a půjčily si další horor. Viděly jsme jich už vážně hodně a zrovna my 2, ty který u toho ječí i v kině xD. No zvládly jsme to a dokonce jsme tenhle horor i pochopily. Líbil se mi, bylo to takový zajímavý. Jmenuje se to nezvaná, kdyby jste se jako chtěli podívat. Není to ani zas tolik strašidelný, takový psycho spíš xD.
Předtím než jsme si půjčily film jsme byly na vivě. (místní internetová kavárna, nejlepší "podnik" co tady je). Daly jsme si horký borůvky (jak jinak xD) a pak ještě těstovinovej salát. Mňam. Málem jsme jim to tam rozbily, chytly jsme z toho ještě výtlem a pak když jsme se stavily ještě v obchodě, tak se mě ve vnitř J. vrhla kolem krku a tím jsme posunuly takovej ten mrazící box, takže následoval samozřejmě výtlem, ale prodavačka byla naštěstí zrovna vzadu xD.
Byl to úžasnej den, a už ted se nemůžu dočkat až se s ní zase uvidím. Keců byla zase plná p*del, a nemůžu z toho jak mi 2 jsme neuvěřitelně blbý. To snad ani není možný, však já to maskuju, já mám hnědý vlasy, ale u ní u blondýnky je to i vidět, xD Měla by s tím něco udělat xDD.
Asi jste pochopily, že mám super náladu, a to díky ní. Uvidíme co se mnou zase udělá týden ve škole. Jestli budu mít zase nepředstavitelně dobrou náladu, která pak klesne pod bod mrazu, nebo jestli se celej týden budu mít divně. Však já vám to napíšu.. a zítra uvidím jeho. Těším se, i když se vlastně nemám na co těšit, ale když já ho chci prostě zase vidět. Tu jeho neuvěřitelně bílou kůži, jeho tváře s věčným červeným nádechem, ty jeho světlě hnědý vlasy, jeho oči, jeho chůzi.. Prostě... jsem blázen xD

J. a P.- na to jde jen říct : Jsme se hledaly, až jsme na sebe zbyly.<3
( a to nevíte, že když jsme byly na prvním stupni základky, tak jsme se nesnášely xD)
Zbožňuju vás, zase se někdy ozvu x)

On a Ona

16. října 2009 v 22:21 | Borůvková slečna
Věděla jsem, že to ponese následky.
Věděla jsem, že to nepotrvá věčně.
Věděla jsem, že se to jednou zlomí, a že já budu na dně.
Věděla jsem a vlastně nikdy nevěděla..

Proč už necítím ten jedinečný a zvláštní pocit úžasné nálady, kterou nemohlo nic zkazit? Smála jsem, nic mě nemohlo zastavit. Jen jsem smála, usmívala, cokoliv. Všichni mi záviděli můj bezstarostý úsměv. I když mě trápila spousta věcí, byla jsem jako otupělá, jako by ty problémy neexistovaly, nevšímala jsem si jich. Ten úsměv tu byl pořád, ale nějak podvědomě jsem věděla, že to jednou pomine, a až se tak stane, nebudu vědět jak dál. Stalo se...
Vídíte to všude. Zamilované páry. Ničí mě pohled na ně. ON a ONA, jen oni 2 spolu. Nic jiného je nezajímá, jsou spolu šťastní.. Tohle štěstí se mi vyhýbá obloukem. Závidím těm zamilovaným párům, tiše kolem nich procházím a závidím. Někdo je šťastný, někdo ne, proč to tak je?
Chci věřit ve šťastné konce. Chci věřit, že každého potká štěstí, i když nevidí padat hvězdu.. Chci být konečně šťastná, chci veškeré problémy jen tak hodit za hlavu.. Ale nestačí chtít abysme mohli mít. Život je složitý, plný krásných věcí, úsměvů, ale i zklamání a slz.
V pohádkách vždy zvítězí dobro nad zlem. Vždy budou ON a ONA spolu šťastní až dokud je smrt nerozdělí, ale život není pohádka...

Neděle.

11. října 2009 v 11:39 | Borůvková slečna
Tak a je tu zase neděle. Víkend zase utekl a zítra už jdeme opět do školy. Dřív by mi to ani nevadilo a neděle by neznamenala, že se musím učit, ale jelikož jsem 1.září 2009 nastoupila na střední školu, tak toho mám vždycky opravdu hodně, a už se nemůžu flákat jako na základce xD. Nejhorší z celýho týdne je pondělí a úterý. V pondělí přijedu ze školy až tak kolem páté a v úterý máme blbý hodiny.Takže se možná ani neukážu na blogu.. Zbytek týdne už mi ani tolik nevadí.
Jinak na škole už jsem si celkem zvykla. Zvykla jsem si na vstávání, na nový spolužáky i na hodně učení, ale opravdu mi vadí, že mám tak málo volného času. Ale můžu s klidným srdcem říct, že jsem si jistá, že jsem si školu vybrala dobře, protože jsem si ji prostě zamilovala. Určitě na tom mají podíl i super spolužáci a to, že tam mám známý i ve vyšších ročnících.
No nic, myslím že vás abolutně nezajímá jak se mi líbí na nové škole a jak mi vadí tolik učení, takže jdu poklízet a učit se. xD
Zbožňuju vás, užijte si nedělu líp než já!
Mějte se a smějte se! <3

Pýcha a Předsudek

10. října 2009 v 15:57 | Borůvková slečna
(Z nedostatku času kvůli škole, jsem až po delší době dočetla tuhle naprosto dokonalou knížku. Vím, že film dávali v televizi, ale já si napřed přečetla knihu a až dnes jsem shlédla i film..)

Příběh, který vypráví o lásce, přátelství, nenávisti, lidských povahách mi nesmírně přirostl k srdci. Po přečtení twilight sagy jsem si myslela, že mě ted už jen tak nějaká kniha nezaujme, ale zjistila jsem, že existují daleko lepší knihy, lepší příběhy. Jane Austenová napsala spoustu děl, které mají dodnes spoustu příznivců a fanoušků. A přestože prožila typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost.

Elizabeth Bennetová je pěkná, mladá, chytrá, tvrdohlavá žena, která má 4 sestry: nejstarší, nejhezčí a její nejoblíbenější Jane; Kitty a Lydii - nejmladší, zbrklé a občas nevychované sestry; Mary - filozoficky založenou, ne moc hezkou sestru. Paní Bennetová, jejich matka, si klade za svůj cíl provdat dobře své dcery, a proto když na nedaleké panství Netherfield přijede mladý bohatý pán Charles Bingley, je doslova nadšená. Když Bingley pořádá ples, Bennetovi na něm nesmí chybět. Sestry Bennetovy se osobně seznámí s Bingleyem, jeho sestrou Carolinou a jeho nejlepším přítelem Darcym. Elizabeth i Jane shledají, že Darcy je pyšný mladý snob, který ke všemu stihne Elizabeth urazit..
Další den dostává Jane pozvání od Caroliny aby jí navštívila, ale cestou na Netherfield nachladne a tak je nucena tam zůstat do té doby, než ji bude lépe. Elizabeth se rozhodne jít dělat sestře společnost a starat se oni a tak i ona zůstává na Netrherfieldu. Zde pak tráví volný čas s Bingleyem, Darcym a Carolinou. Bingley se pomale zamilovává do Jane a na její počest uspořádá na Netrherfieldu bál. Na bál je pozvaný i pluk s poručíkem Wickhamem s nímž se Elizabeth seznámí a dozvídá se od něj, že s Darcym jako malí spolu vyrůstali, ale Darcy na něj žárlil a tak mu pos msrti otce nedaroval slíbenou faru.
Sestry Bennetovi se těší na bál, ale ještě před plesem je přijede navštívit na Loungbourn pan Collins, který je jejich bratrancem a po smrti pana Benneta má zdědit Loungbourn.
Ne plese Elizabeth vyhlíží pana Wickhama, který nepřijde kvůli Darcymu. Navíc se nani lepí pan Collins. Nakonec se rozhodne a požádá Elizabeth o ruku, která ho odmítne, protože ho nemiluje. Pan Collins se začne dvořit Charlotte Lucasové, přítelkyni Elizabeth, která jeho návrh k sňatku přijme.
Jane je nešťastná, protože jí přišel dopis o Caroline, že odjíždí s Bingleyem do Londýna a už nemají v plánu se vrátit.
Elizabeth dostane pozvání aby navštívila Hunsford, kde ted žije Charlotta. Zde se seznámí s Lady Catherine de Bourgh, jejímž synovcem je Darcy. Velkým překvapením je, když ho zde potká a ještě větším když ji požádá o ruku. Elizabeth ho odmítne a vmete mu do tváře, že zničil štěstí její sestry a Bingleyho a zachoval se hnusně k Wickhamovi. Poté Darcy napíše Elizabeth dopis, ve kterém ji vysvětlí obě obvinění, které na něho vychrlila a vysvětlí ji jak to doopravdy bylo.. Elizabeth si poprvé uvědomuje svoje předsudky.
Když se Elizabeth vrátí domů, nabídne jí teta a strýc Gardierovi výlet po Anglii. Jejich přáním je návštívit Pemberley, domov Darcyho. Při prohlídce zámku se Elizabeth nečekaně setkává s Darcym, který se chová neuvěřitelně k ní i ke Gardierovým. Elizabeth si začíná uvědomovat, že k Darcymu něco cítí a doufá, že jeho cit se nezměnil. Když Elizabeth dostane dopis, že Lydia utekla s Wickhamem bůhví kam, je zoufalá a jede zpátky domů. Když jsou konečně nalezeni, vrací se Lydia a Wickham už jako novomanželé. Celá rodina si myslí, že svatbu a Wickhamovo povýšení zaplatil strýček, ale Elizabeth ví, že to byl pan Darcy. Poté se na Netherfield vrací Bingley a Darcy. Bingley požádá Jane o ruku. No a jak už to tak někdy bývá šťastný konec potká i Elizabeth, která tentokrát už Darcyho rozhodně neodmítne.. =)

Tak trochu v kostce celý ten dokonalý příběh, který rozhodně doporučuji k přečtení a teď už se jdu ponořit do dalšího díla Jane Austenové - Rozum a cit.

P.S. Pan Darcy je prostě úžasnej! <3 Kam se na něj hrabe třeba Edward? xD




Ona. Má spřízněná duše..

7. října 2009 v 19:01 | Borůvková slečna
Chybí mi její smích.
Chybí mi ty naše nekonečný keci, který když vychrlím na někoho jinýho, div že mě necpe do ústavu.
Chybí mi její naslouchání.
Chybí mi její obětí.
Chybí mi naše "škrabinkání" na zádech.
Chybí mi ona!

Den ode dne čím dál víc mi chybí. Někdy je to až k nevydržení. Týden se dá nějak vydržet, ale dva týdny to už je horší. Bez ní čas utíká nějak pomalu a někde se ztrácí v prázdnu.. Jsem sama a prázdná..

Kolem mě je tolik lidí, tolik přátel a zároveň si připadám tak sama.. Důvod je ten, že tu není ona. Každá jsme jinde na škole, tak daleko od sebe a času moc není. A mě už nestačí se s ní vidět jen jednou za týden. Děsně mi chybí a celý týden jsem taková zaražená, už ne natolik veselá jako dřív. Ale čím víc se blíží den, kdy opět budeme spolu, tím mám lepší náladu. A ten den, kdy jsem s ní mi ji nic a nikdo nezkazí.! Ona je pro mě tou nejlepší osůbkou na světě a jsem tak ráda, že ji mám. Vím, že překonáme tu vzdálenost mezi námi, vím, že všechno je fajn, ale když bez ní je svět plný mraků.. S ní je svět hned dokonalejší, praštěnější a vyjímečnější.. <3

Většinu týdne jsem tak nějak sama, protože není žádný ON. Je jenom ten po kterém tajně toužím. ON,který dnes stál tak neskutečně blízko, že jsem slyšela jeho dech. ON, který stál tak blízko, že bych se ho mohla dotknout a zároveň byl tak nedosažitelně daleko..
Není žádná další ONA , je jen jedna, na kterou se celý týden tak těším, jenom ta jedna která má největší místo v mým srdíčku.. Moje J. <3

Pac a pusu vaše Borůvková slečna.
btw jestli vás nebaví číst ty keci, tak je prostě nečtěte, ale pochopte, že já se potřebuju někde vypsat, svěřit x)

Realita je jiná..

6. října 2009 v 17:32 | Borůvková slečna
..jiná než naše sny.

Jak moc bychom se někdy chtěli vyhnout realitě a žít si svým vlastním světem. Jak moc bychom chtěli jen tak zapomenout, vypustit ze srdce onu osobu. Jenže ono to nejde tak lehce, srdce nemůže jen tak zapomenout, nechce. I když rozum ví, že to nemá cenu, srdce si dělá co chce..
Jeho jméno jsem znala ještě dřív, než jsem vlastně věděla jak vypadá. A pak jsem nastoupila na střední, což znamenalo, že toho "neznámého" budu vídat denně, protože právě odtama ho kámoška znala. Neříkám, že jsem do něj byla zblázněná od prvního okamžiku co jsem ho spatřila, ale něco mě na něm zaujalo. A pak nějaká zvláštní síla mě k němu začala přitahovat. Rozum to nechápe, ale srdce mi poskočí kdykoli ho vidím..

Proč se někdy zamilujeme, i když o tom druhém moc nevíme? Proč se zamilujeme i když víme, že ho nikdy nebudeme moct mít? Proč je láska tak krásná, ale zraňuje a bolí?
Vaše beznadějně zamilovaná Borůvková slečna x)

Nový začátek..?

4. října 2009 v 14:59 | Borůvková slečna
Je tu znovu.
Pod jiným jménem, s novým blogem.

Proč nový blog? Protože jsem na tom starém vlastně asi 3 měsíce nebyla a už mi připadne divný se tam vrátit. Některé oblíbené stránky si dám i sem, ale myslím, že na mě většina blogových přátel už zapomněla. Předtím jsem byla pod pseudonymem Nezávislá, ale teď záčinám znovu jako Borůvková slečna. Nevím proč mě takový jméno napadlo, asi proto, že tak zbožňuju borůvky xD.
Dalším důvodem návratu na blog je, že toho mám v hlavě zase hodně a nevyznám se v sobě. Vím že mi tohle místo vždycky pomáhalo, a bude pomáhat..